Co znamená schválený daňový balíček pro Čechy očima odborníka

Domácí 20. listopadu 2020 | 11:25 — Ilona Cílková
Sněmovní přijetí daňového balíčku je pro českou ekonomiku příznivou zprávou. Nejen proto, že v hospodářsky náročném čase dojde k proticyklickému, tedy ekonomicky žádoucímu snížení daňové zátěže obyvatelstva, ale i proto, že z důvodu navýšení daňové slevy na poplatníka se příznivý efekt balíčku výrazněji dotkne také skupin zaměstnanců s nižšími příjmy.
Další 3 fotografie v galerii
Sněmovní přijetí daňového balíčku je pro českou ekonomiku příznivou zprávou / Depositphotos

Do značné míry tak odpadá zásadní argument proti změně základu zdanění práce ze superhrubé na hrubou mzdu. Tímto argumentem bylo právě to, že tuto změnu – neboli „zrušení superhrubé mzdy“ – tolik nepocítí zaměstnanci s nízkými příjmy, kteří logicky platí nižší daň než zaměstnanci s vyššími příjmy, analyzuje ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.

Další argument proti daňovému balíčku spočívá v tom, že zejména výhledově zásadně ohrožuje udržitelnost veřejných financí. Sama vláda ale deklaruje, že „zrušení superhrubé mzdy“ bude v platnosti pouze dva roky, ačkoli toto časové ohraničení není do schválené legislativy nijak explicitně vtěleno. Je ale zřejmé, že další vláda, pravděpodobně ta, která vzejde sněmovních voleb příštího roku, bude muset činit další zásadní změny v nastavení daňového systému ČR a bude muset pravděpodobně přistoupit ke zvýšení daní. To zvyšuje nejistotu mezi zaměstnavateli či podnikateli a obecně v ekonomice, která může ochromovat ekonomickou aktivitu. Balíček navíc znamená enormní výpadek veřejných rozpočtů. Pouze „zrušení superhrubé mzdy“ připraví veřejné rozpočty ročně o 88 miliard korun, vyplývá z výpočtu Národní rozpočtové rady. Za dva roky se tedy jedná o zhruba 180 miliard. Jen menší část tohoto manka bude kompenzována navýšeným inkasem daně z přidané hodnoty a daně spotřební.

Už jen ve světle „zrušení superhrubé mzdy“ je tedy zřejmé, že bude obtížné, ne-li nemožné dodržet plán schodku státního rozpočtu na příští rok. Tento deficit má bez dopadu „zrušení superhrubé mzdy“ představovat 320 miliard korun. Přitom jenom dopad tohoto „zrušení“ na státní rozpočet dosahuje podle Národní rozpočtové rady bezmála šedesát miliard korun.

Realisticky je třeba počítat se schodkem v roce 2021 až kolem 410 miliard korun, neboť – jak plyne z vyčíslení ministryně financí Aleny Schillerové během sněmovního jednání v noci na dnešek – dopad schváleného balíčku do státního rozpočtu bude 87 miliard ročně. Celková zátěž balíčku na veřejné rozpočty pak má činit 130 miliard, upozorňuje Kovanda.

V této zátěži je započten i dopad zmíněného navýšení slevy na poplatníka. Ta už více než deset let činí 24 480 korun, nově však bude odpovídat průměrné hrubé mzdě za předminulý rok, takže pro rok 2021 byla měla představovat 34 125 korun.

Za dva roky, po něž bude tedy schválený balíček pravděpodobně v platnosti, přijdou kvůli tomu veřejné rozpočty o zhruba 260 miliard korun. Jen malá část této sumy bude kompenzována, a to nejen zmíněným vyšším inkasem DPH a spotřební daně, plynoucím z vyšší spotřeby obyvatelstva po „zrušení superhrubé mzdy“, ale i vyšším inkasem spotřební daně z tabáku, která se v rámci přijetí balíčku navyšuje výrazněji, než se předpokládalo, míní Kovanda.

Kompenzující efekt navýšeného inkasa DPH a spotřební daně má podle Národní rozpočtové rady odpovídat ročně maximálně čtrnácti miliardám korun, což za dva roky představuje necelých třicet miliard korun. Zvýšená daň z tabáku za dva roky přinese do veřejné kasy další zhruba čtyři miliardy korun. Dvouleté manko veřejných rozpočtů se tím dostává do pásma 220 až 230 miliard korun.

Podstatná část tohoto manka ovšem pravděpodobně bude kompenzována na díky efektu přílivu evropských peněz z takzvaného fondu obnovy EU, který byl dojednán letos v červenci. Nyní je prvotní plán výdajů spojených s tímto fondem ve fázi konzultací s Evropskou komisí. Brusel stanovuje kritéria pro výdaje fondu, přičemž prioritizuje oblast zelené a digitální ekonomiky. To jsou ale oblasti, do nichž by tak jako tak musely veřejné výdaje České republiky v nadcházející době intenzivně mířit, má-li si Česko alespoň udržet konkurenceschopnost a má-li dosáhnout závazku uhlíkové neutrality v roce 2050. Tak jako tak by Česko tedy muselo do těchto oblastí investovat i bez zmíněného červencového dojednání (základních kontur) fondu obnovy. Peníze, které ČR z fondu obnovy EU získá, má jít o zhruba 182 miliard korun, tak lze vnímat jako nečekaný „bonus“ pro tuzemské veřejné finance. Tento bonus přitom pokrývá podstatnou část manka veřejného rozpočtu vzniklého v souvislosti s nyní přijatým balíčkem. Po zahrnutí evropských peněz z fondu obnovy se uvedené manko scvrkává na zhruba 45 miliard korun za dva roky, tedy na necelých 25 miliard korun ročně. Takovéto „scvrklé manko“ pochopitelně žádný rozvrat veřejných financí ČR nezpůsobí, uzavírá Kovanda. Největší obchodní dohoda je na světě. Pro Česko to není dobrá zpráva.

Komentáře
Reklama
Reklama

Mohli jste přehlédnout

Tato zbraň vážila více než 1300 tun a ovládat ji muselo 500 mužů. Dokázala však rozpoutat peklo na zemi

Kdo má doma krb či krbová kamna, měl by si pořídit také...

Jak správně zazimovat trampolínu. Rozhodně nestačí ji jen...

Zařídit malou kuchyň je velká výzva. Inspirujte se tipy od...

Před nástupem zimy je třeba zazimovat nejen zahradu, ale také...

Zubní pasta má v domácnosti široké využití. Vyčistí...

Na vypínače většina lidí při úklidu zapomíná. Jsou však...

Zavřít reklamu