Žádné spiklenecké teorie za pádem komunismu nehledejte, říká Václav Klaus

Bývalý prezident Klaus připomněl, že změny režimů tehdy probíhaly ve všech zemích sovětského bloku. „My jsme je, kromě Rumunska, udělali nejpozději, což není často zdůrazňováno, a mělo by to stavět do jiného světla ty, kteří mají pocit, že hrdinnými činy porazili komunismus. Že k jeho pádu dojde, bylo naprosto jasné už delší dobu,“ říká Klaus.

Šlo podle jeho slov jen o to, kdy to bude a co bude ta poslední kapka, která to všechno způsobí. V tomto smyslu to byla očekávaná věc. Ta poslední kapka bylo samozřejmě to, co se odehrálo 17. listopadu.

I dnes se stále vedou debaty, jaký podíl měli na pádu režimu demonstrující studenti – podle některých o něm spíš rozhodli lidé v zákulisí. „Byl to spontánní společenský proces. Vetuji jakékoliv spiklenecké teorie, že to udělal ten či onen bývalý tajemník ÚV KSČ. To je dětinský názor a divím se, že ho po třiceti letech ještě někdo vůbec může zmiňovat,“ dodává Klaus, podle kterého šlo o společenský proces, do kterého zasáhla nečekaně brutální reakce policie.

„To otevřelo lidem oči, ale komunismus byl už slabý, neschopný a nechtějící se bránit. To přece nebylo žádné naše vítězství nad komunismem, to byl pád komunismu,“ míní někdejší prezident a ptá se, jak jinak si lze vysvětlit totální nečinnost institucí komunistické strany, vlády, policie, armády, Lidových milicí? „Nic se přece nestalo, systém se prostě rozpustil. Vím, že to hodně lidí, kteří chtějí být hrdiny sametové revoluce, nechce slyšet, ale bylo to tak,“ konstatuje exprezident.

A jak vzpomíná na první jednání s Václavem Havlem? „My jsme v šedesátých letech společně seděli v redakční radě literárního měsíčníku Tvář a několikrát jsme spolu hovořili. V sedmdesátých letech jsme spolu žádné kontakty neměli a já jsem nikdy nebyl příznivcem toho, jak oni pojímali své disidentství, což je o mně všeobecně známo. To neříkám až dnes, to byl můj autentický postoj v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nicméně při tom novém setkání s Václavem Havlem, což bylo v galerii U Řečických, kde tehdy sídlilo Občanské fórum, mě Havel uvedl slovy – a začátek si možná nepamatuju přesně – „konečně tu my, herci, umělci a malíři máme někoho, kdo tomu rozumí“. Od té doby jsem už seděl v nejužším vedení Občanského fóra," vzpomíná Václav Klaus.