Vláda Merkelové končí. Jak se zapíše do historie?
Do Německa v letech 2015 a 2016 přišlo téměř 1,2 milionu žadatelů o azyl. Nejsložitější byla situace před dvěma lety na podzim, kdy do spolkové republiky proudily tisíce běženců denně - ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu i desítek dalších zemí.
„Na prvním místě to bude uprchlická politika, protože ta Německo nejvíce proměnila," říká na otázku, s čím bude v budoucnu spojována koalice konzervativní unie CDU/CSU a sociálních demokratů, politolog z univerzity v Lipsku Hendrik Träger.
„Myslím si, že uprchlická krize a způsob, jakým na ni odpověděla velká koalice, bude tím, čím toto funkční období zůstane především v paměti, protože to byla výzva, jaké Německo v posledních letech nečelilo," je přesvědčen politolog z univerzity v Düsseldorfu Stefan Marschall.
Klíčovou roli v migrační krizi sehrálo rozhodnutí Merkelové a její vlády ze září 2015 pouštět žadatele o azyl do Německa bez kontroly na hranicích. „To je věc, která z celého funkčního období Angely Merkelové (od roku 2005) bude zemi nejvíce a nejdéle ovlivňovat," míní Träger, podle něhož ještě ale není možné říci, zda pozitivně, nebo negativně.
Teroristické útoky islamistů nebo události typu silvestrovských oslav v Kolíně nad Rýnem přispěly k postupné změně postoje i u značné části veřejnosti. Z migrační krize pak politický kapitál dokázala vytěžit protiislámská Alternativa pro Německo (AfD).
O poznání menší emoce budila většina kroků velké koalice na domácí politické scéně. Mezi nejvýznamnější z nich patří zavedení minimální mzdy od ledna 2015, která do té doby v Německu neexistovala. Právě v této otázce se podle politoložky z univerzity v Tübingenu Gabriele Abelsové ukázalo, jak moc byla konzervativní unie CDU/CSU v některých otázkách ochotná vyjít vstříc koaličním partnerům ze sociální demokracie.
Ústupek ze strany SPD pak představovalo schválení dálničního mýtného pro osobní auta, které bylo srdeční záležitostí bavorské CSU. Spolupráce dvou největších německých stran, která umožnila schvalování zákonů v mnohem rychlejším tempu, než je zvykem třeba v Česku, se poněkud zasekla až na konci volebního období, když se sociální demokraté i přes odpor koaličního partnera rozhodli s opozičními stranami schválit manželství homosexuálů a umožnit jim adopce dětí.
