WHO čeká úpadek a postupná ignorace. Organizace teď bojuje o svoji existenci
„Opakovaně jsem upozorňoval na některá pochybení WHO, která vedla minimálně zčásti k rozšíření současné pandemie covid-19. Řada lidí na to reagovala dosti překvapeně s tím, že nikdy o organizaci nebo o jejích problémech neslyšela, píše na svém blogu europoslanec Tomáš Zdechovský.
A není divu. Její práce je spíše odborná a běžný člověk s ní není příliš seznámen. Například málokdo ví, že díky WHO došlo ke sjednocení klasifikace nemocí nebo naprosté eliminaci některých nemocí (např. pravých neštovic v roce 1979). Na druhou stranu je ale také v posledních několika letech předmětem systematické kritiky a skandálů, které vedou k tomu, že s ní obrazně řečeno řada demokratických států už nechce mít nic společného.
Tomáš Zdechovský poukazuje na několik kontroverzí Světové zdravotnická organizace. Pod vedením generálního ředitele Tedrose Adhanoma Ghebreyesusu, který post získal v roce 2017 jako první Afričan a nelékař, WHO směřuje k uznání tradiční čínské medicíny. Na organizaci za to dopadla zcela pochopitelná kritika ze strany vědecké a lékařské komunity. Předně kvůli tomu, že tyto praktiky nejsou založené na vědeckých důkazech, a pak také kvůli ohrožení divokých zvířat, která jsou lovena a týrána za účelem jejich využití. Připomenu, že na léčbu koronaviru třeba nyní doporučují injekce s výtažkem žluče medvědů malajských a pilulky, které mohou obsahovat nastrouhané nosorožčí rohy.
Dotazy japonských nebo jihokorejských novinářů na důvod uznání a nějaké vědecké studie k účinnosti podobných praktik přešel tiskový mluvčí WHO mlčením. Německý list Die Welt v této souvislosti připomíná, že Etiopan Ghebreyesus se stal šéfem WHO po masivním lobbingu Číny, která čirou náhodou patří dlouhodobě k největším investorům v jeho zemi.
Další kontroverzí jsou pokusy o změnu definice neplodnosti jako „nemoci jedince“. Neplodnost primárně znamená neschopnost páru počít dítě po jednom roce pravidelného nechráněného styku. Kvůli tlaku menšin se ale tato definice začíná posouvat k „právu jednotlivce“ mít rodinu, z čehož mnoha lékařům a bioetikům vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Pokud se totiž definice oficiálně změní na „neschopnost jedince počít dítě, protože nemá partnera opačného pohlaví, nebo chce dítě jen sám pro sebe“, povede to jen k posílení výroby dětí na zakázku přes umělá oplodnění a kontroverzní využití náhradních matek.
Silná kritika odborné veřejnosti ale už letos v únoru WHO donutila k prohlášení, že definici neplodnosti měnit nebude a bude pracovat jen na nové klasifikaci toho, co vše bude pod neplodnost patřit. Což je bohužel téměř „prašť jak uhoď“.
Kontroverze třetí: návrh Ghebreyesuse jmenovat Mugabeho. Naprosto nečekaně jmenoval dne 18. října 2017 už výše zmíněný generální ředitel WHO Ghebreyesus bývalého zimbabwského diktátora Roberta Mugabehoambasadorem dobré vůle organizace. Měl pomáhat s propagací boje s nepřenosnými nemocemi. Jmenování se uskutečnilo v Zimbabwe, v projevu pak Ghebreyesus chválil Mugabeho za jeho „závazek veřejnému zdraví“.
Jmenování samozřejmě vzbudilo obrovskou vlnu kritiky. Předně kvůli úrovni lidských práv v Zimbabwe, kterému v té době na postu prezidenta nebo premiéra Mugabe vládl už 37 let, a pak kvůli celkovému úpadku místního zdravotnictví. Řada novinářů také připomínala, že sám 93letý Mugabe zásadně nevyužíval domácí zdravotnictví a jezdil se léčit do Singapuru.
Kvůli pobouření bylo jmenování během pár dní zrušeno. Spekuluje se o tom, že tento pokus o jmenování Mugabeho ambasadorem dobré vůle mohl být od Ghebreyesuse formou poděkování za podporu při zvolení, protože diktátor Mugabe byl hlavou Africké unie a pomohl mu získat podporu afrických zemí.
Skandální přístup WHO k Tchaj-wanu. Tchaj-wan patří k zemím, které nejlépe zvládají pandemii covid-19, a to přesto, že není členem WHO (není ani členem OSN, pod které WHO spadá, vstupu dlouhodobě brání ČLR). Mezi lety 2009-2016 bylo Tchaj-wanu dovoleno účastnit se setkání WHO jako pozorovatel. Tato možnost byla ale Tchaj-wanu odňata kvůli nátlaku ze strany pevninské Číny. Přístup byl při mnoha příležitostech odepřen i tchajwanským novinářům.
Nechvalně známou ukázkou přístupu WHO k Tchaj-wanu se stal rozhovor Yvonne Tong, reportérky hongkongské vysílací stanice RTHK, s jedním z poradců ředitele WHO a kanadským epidemiologem Brucem Aylwardem. Na otázku vstupu Tchaj-wanu do WHO nejprve Aylward předstíral, že neslyší, a pak řekl, ať položí jinou otázku. Na otázku, jak hodnotí počínání Tchaj-wanu, řekl, že o Číně se už bavili a rozhovor ukončil.
Důsledkem aktuální pandemie koronaviru je tak i volání po tom, aby bylo Tchaj-wanu umožněno podílet se na činnosti WHO. Podporu vyjádřil například kanadský premiér Justin Trudeau či japonský premiér Šinzo Abe. Účast Tchaj-wanu podpořila v lednu i mluvčí EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Virginie Battu-Henriksson.
Podle Tomáše Zdechovského ředitel WHO, který se dlouhodobě netají svým levicovým marxistickým myšlením, chválil na začátku února „transparentnost“ čínské reakce na vypuknutí pandemie v raném stádiu. A to navzdory mnohým zprávám, že čínské autority umlčely lékaře, kteří se snažili na nové neznámé onemocnění upozorňovat na sociálních sítích. To vyvolalo posměch WHO nejen v asijských zemích.
Už zmíněný poradce ředitele WHO Bruce Aylward, který se účastnil mise WHO v Číně uskutečněné kvůli covid-19, chválil na konci února Čínu a prohlásil, že pokud by se nakazil koronavirovou infekcí, chtěl by se léčit v Číně.
Kvůli čínskému vlivu požadoval japonský vicepremiér Taro Aso na konci března přejmenování WHO na CHO (Chinese Health Organisation). A i když později vysvětlil, že šlo z části o žert, ukázal tak roztrpčení a naštvanost demokratických států s postupem WHO, která je podle řady jejích kritiků značně levicová a snaží se až příliš vycházet vstříc ve svých závěrech různým nedemokratickým státům.
Proto pokud se WHO v brzké době nezačne měnit, čeká ji zřejmě jako řadu dalších organizací OSN úpadek a postupné ignorování. A to by byla přes veškeré výhrady a kritiku současného stavu této důležité organizace bojující s řadou světově rozšířených nemocí neskutečná škoda. Vláda nám o koronaviru lže a nemá pod kontrolou epidemii, ale občany, říká uznávaný psycholog.
