Unikátní průzkum odhalil zajímavé věci o české společnosti

Domácí 18. září 2019 | 04:05 — Ilona Cílková
Jak vypadá česká společnost 30 let po listopadu 1989? Jak jsou lidé spokojení ve svých pracovních, soukromých nebo společenských rolích? Na tyhle otázky hledal odpovědi jedinečný sociologický průzkum Českého rozhlasu.
Česká společnost se dělí do šesti tříd / Shutterstock

Ve studiu o něm diskutovali tři z autorů průzkumu - sociologové Paulína Tabery, vedoucí Centra pro výzkum veřejného mínění, sociolog Daniel Prokop z analytické společnosti PAQ Research a Martin Buchtík, ředitel agentury STEM.

Průzkum Českého rozhlasu Rozděleni svobodou má dohromady šest tříd – zajištěnou střední třídu, nastupující kosmopolitní třídu, tradiční pracující třídu, třídu místních vazeb, ohroženou třídu a strádající třídu.

„U prvních dvou tříd nám vyšlo, že jsou těmi kapitály zajištěny nejlépe. Liší se ale majetkem, ta zajištěná už ho naakumulovala a ta nastupující ho ještě nemá, ale má zároveň vyšší kulturní a sociální kapitál,“ přibližuje Tabery.

Podle Prokopa pak existují tři třídy, které řadí mezi nižší střední. Tradiční pracující třída má solidní příjem i majetek, ale nižší ostatní kapitály. „Kvůli tomu se cítí ohroženi riziky budoucnosti, například globalizací nebo migrací,“ vysvětluje.

Ohrožená třída oproti tomu podle něj má solidní neekonomické kapitály, ale v Česku je třeba sražena chudobou regionu. Často se mezi nimi objevují matky samoživitelky a tvoří zhruba 22 procent dnešní společnosti. Třída místních vazeb pak žije zejména na venkově a znají spoustu lidí, kteří jim mohou pomoct.

Poslední třída je strádající. „To je asi každý šestý člověk v České republice,“ popisuje Buchtík. „Jsou to lidí, kteří nemají příjem ani majetky, ale nemají ani kontakty, jsou osamělí. Stejně tak jejich kulturní kapitál je nízký. Kumulují se v ní ekonomické a sociální problémy a je těžké říct, kde to začíná a končí. Jsou v neustálých problémech,“ doplňuje s tím, že z této třídy je velmi těžké vystoupit.

Důležitou součástí průzkumu je pojem kapitál. „Je to nějaký zdroj, kterým operujeme ve společnosti. Nejčastěji používáme pojem ekonomický kapitál, to je třeba příjem a majetek,“ vysvětluje Prokop. „My jsme ale vyšli z toho, že ve společnosti existuje ale třeba i sociální kapitál. To znamená, kolik znáte lidí z jiných profesí, jestli máte někoho, kdo vám může pomoct. Tyhle kontakty totiž můžete využívat k tomu, abyste získali lepší práci, slevy nebo bydlení a můžete z toho vytěžit i ten ekonomický kapitál,“ dodává.

Důležitá je podle něj ale i lidský kapitál, tedy různé kompetence, které zajišťují uplatnitelnost v měnícím se světě. Mezi ně patří počítačové dovednosti nebo znalost jazyků. A také kulturní kapitál, který zahrnuje orientaci v kultuře a trávení času například v divadle, na výstavách a podobně. Díky němu se můžeme později zařadit do vyšších tříd, pokud dosáhneme vyššího majetku.

Podobně pojatý výzkum se podle výzkumníků v Česku nikdy neuskutečnil. Aby získali potřebné informace, ptali se přes internet i osobně 4000 lidí. 

Další články
Reklama
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Last minute Turecko s cestovní kanceláří TUI aneb Prožijte dovolenou snů

Last minute Turecko s cestovní kanceláří TUI aneb Prožijte...

Dlouhá cesta může být pro dítě utrpením, nová auta ale...

Dokonalé prázdninové letovisko? Plážové ráje Bodrumu...

Balení bez námahy – módní tipy pro chytré a stylové...

Noční vlaky zažívají v Evropě renesanci: Tipy, kam můžete...

Kam na první letošní lyžování? Na rakouském ledovci...

Zavřít reklamu