Proč zatím jednání mezi USA a Kanadou o nové úmluvě NAFTA troskotají, ale proč k dohodě nakonec dojde

Ottawa se zatím odmítá připojit k úmluvě, jakési revidované smlouvě NAFTA, na které se Washington již dohodl s Mexikem. Pokud by se Kanada do severoamerické zóny volného obchodu již po revizi úmluvy NAFTA nezapojila, byl by to pro trhy závažný signál, že podmínky ve světovém obchodě se dále zhoršují a že to samé, co potkalo Ottawu, může potkat třeba i Brusel.

Navíc by si to trhy vyložily tak, že jestliže Trumpova administrativa postupuje poměrně rázně vůči svému sousedovi a spojenci, bude o to rázněji postupovat vůči Pekingu. To také neznamená z hlediska trhů dobrou zprávu, neboť by to dále ochromilo světový obchod a zhoršilo vyhlídky růstu světové ekonomiky. Trump by měl uvést další sadu cel vůči Pekingu, tentokrát v objemu 200 miliard dolarů, už tento týden.

Ve věci vyjednávání americko-kanadské úmluvy však naděje rozhodně ještě neumřela. Navzdory Trumpovu šibeničnímu termínu pro rozhodnutí Kanady, zda se připojí či ne, který americký prezident stanovil na pátek minulý týden, budou negociace pokračovat i v tomto týdnu.

Klíčovým důvodem, proč k dohodě mezi Kanadou a USA na revidované úmluvě NAFTA, jakési NAFTA 2.0, dosud nedošlo, je kapitola 19 původní úmluvy. Tu si Ottawa přes silný odpor Washingtonu do původní úmluvy NAFTA (která vešla v platnost v roce 1994) nakonec před lety prosadila. Kapitola 19 dává zúčastněným zemím možnost napadnout to či ono rozhodnutí druhé strany ve věci cla u expertního panelu sestaveného z odborníků obou zemí. Původně mělo jít jen o dočasný mechanismus, který se stal trvalým právě proto, že byl přijat do úmluvy NAFTA. Ottawě umožnil, aby třeba rozhodnutí Washingtonu uvalit nové clo na dovoz kanadského dřeva napadla právě u expertního panelu, a nikoli u amerického soudu, který by se ke sporu nemusel postavit tak nepředpojatě.

V prvním desetiletí milénia expertní panel posuzoval spory právě ve věci kanadského dřeva opakovaně ve prospěch Ottawy. Washington se však tehdy stejně odmítal rozhodnutí panelu podrobit. Kapitola 19 tedy nemá potřebnou politickou sílu. Navíc se nevztahuje na cla zdůvodněná Washingtonem zájmy národní bezpečnosti, jakou jsou Trumpova cla na ocel a hliník, která Kanadu rovněž poměrně zásadně zasahují.

Proto lze předpokládat, že lpění Ottawy na kapitole 19 je spíše vyjednávací taktikou a Kanada bude ochotna tuto kapitolu „obětovat“, pokud se ze strany Washingtonu dočká ústupku v jiné oblasti. Už v rámci negociace s Mexikem Trumpova administrativa demonstrovala, že nakonec ústupky učinit umí. Proto je na místě optimismus, že i přes  silácké výroky zejména Washingtonu a přes Trumpovy šibeniční termíny se nakonec obě země na revizi úmluvy NAFTA domluví.