Čeští prezidenti se pohybují na hraně ústavy. Umožňujeme jim to svou lhostejností, míní Pithart

Podle něj je třeba dát zvláštní pozor na další směřování zahraniční politiky. Největší obavy má ale o veřejnoprávní média a o moc zákonodárnou a výkonnou.

„Doufám, že si Andrej Babiš rozmyslí své výroky o tom, že je jedno, jestli má vláda důvěru, nebo ne. Podkopal by tím základy ústavy, které spočívají v rozdělení moci,“ upozorňuje Pithart.

Podle prezidenta Miloše Zemana se vláda stává plnohodnotnou už svým jmenováním. Ústava prý nepočítá s tím, že by mohla začít vládnout až po získání důvěry. „Ústava nepočítá s tím, že by tohle vůbec někdo řekl. Spoléhá na to, že určité věci jsou samozřejmé, že je zbytečné je psát. V tom dosáhli vrcholu Britové, kteří si nenapsali nic, ale přesto ví, co to ústava je,“ podotýká.

„Celá řada našich prezidentů včetně Masaryka, Beneše, Havla nebo Klause překračovala ústavu. Nebo to aspoň zkoušeli a šli po hraně. To by nebyl až takový malér, ale problém je, že to nikomu nevadilo. Veřejnost měla začít ječet, jenže nám je ústava lhostejná,“ připouští docent Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Prezident díky přímé volbě získal velkou legitimitu. „A když navíc zvolíte někoho, kdo o své velikosti nemá žádné pochyby, tak jste ještě dál než na hraně. Ale zatím se nic nestalo,“ myslí si.

Problém ale nespočívá v samotné přímé volbě, vždy prý záleží na politické tradici dané země. Pithart připomíná, že v Rakousku nebo na Slovensku také zvolili silné osobnosti. „Nemají ale pocit, že musí do všeho mluvit, dráždit a šokovat. U nás je tradice silných osobností, které neodolávají pokušení překračovat ústavu. Aniž by to někomu vadilo,“ uzavírá Pithart.