Doba levných hypoték je definitivně pryč. Příští týden padne důležité rozhodnutí
Průměrná sazba hypoték se podle dnešních dat Fincentrum Hypoindex vrátila už v květnu nad úroveň dvou procent, kde byla naposledy byla loni v říjnu. Doba ultralevných levných hypoték je definitivně pryč. „Po dlouhé době půjde příští týden o napínavé měnověpolitické zasedání, neboť jeho klíčový výsledek není předem dán," predikuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Někteří bankovní radní přitom využili poslední dny před dnes začínajícím obdobím pravidelně ordinované mediální mlčenlivosti, aby ozřejmili svůj postoj.
Pro zvýšení sazeb se včera vyslovil viceguvernér Marek Mora. Radní Tomáš Holub také zvedne ruku pro, neboť se jako Mora obává, že současný růst cen v dodavatelských řetězcích se promítne do inflačních očekávání. Hlasovat pro by mohl i Vojtěch Benda. Naopak proti zpřísnění bude podle svých včerejších slov Oldřich Dědek. Finální verdikt tak může mít nejtěsnější možnou většinu, vzhledem k dalším vyjádřením ostatních členů bankovní rady lze s největší pravděpodobností předpokládat hlasování 4:3 ve prospěch zvýšení základní sazby z 0,25 na 0,5 procenta.
Pokud ČNB sazby zvýší, půjde o krok, který jde v nejlepší tradici centrálního bankovnictví. Vždyť centrální banky jsou tu především od toho, aby krotily inflaci, a tedy aby také ukotvovaly inflační očekávání. I ČNB má ze zákona zejména pečovat o cenovou stabilitu.
Světově významné centrální banky v čele s americkým Fedem ovšem během pandemie poněkud mění dosavadní zaběhlý kurs. Lze tak předpokládat, že budou ochotny alespoň přechodně tolerovat inflaci, která je i výrazně nad cílovanou hodnotou.
Loni v létě právě Fed přelomově oznámil, že bude cílovat inflaci v průměrné výši dvou procent. Fakt, že nově připojil adjektivum „průměrné“, je zásadní. V praxi totiž znamená právě to, že v případě „podstřelení“ dvouprocentního inflačního cíle bude Fed tolerovat i jeho výraznější „přestřelování“ tak, aby po zprůměrování třeba za období několika let inflace odpovídala výsledné hodnotě dvouprocentního cíle, připomíná Kovanda.
V důsledku extrémně expanzivní politiky centrálních bank, tak nebývale tolerantní k inflaci, se budou nafukovat bubliny nejen na trzích akciových, nýbrž třeba i těch nemovitostních. Klíčovým důvodem, proč se ceny realit během pandemie v Česku nepropadly, ani moc nezpomalily svůj růst, je právě expanzivní měnová politika naší i zahraničních centrálních bank. Zajímavé proto je, že levicoví politici nebo ekonomové či sociologové, kteří nabízejí nejrůznější podivuhodné recepty, jak zlepšit dostupnost bydlení, včetně výstavby sociálního bydlení nebo zmrazení cen nájemného, prakticky nekritizují podstatu problému. Tou kromě nedostatečné výstavby a její přeregulovanosti je také právě extrémně expanzivní měnová politika centrálních bank. Zde je nutno zopakovat, že v této souvislosti zejména zahraničních centrálních bank, neboť ta česká, zdá se, nebude inflaci tolerovat tak shovívavě. Pokud ČNB nezvýší sazby teď v červnu, takřka jistě tak učiní v srpnu.
Ruku v ruce s tím pak právě získá impuls zdražování hypoték, které ještě zrychlí v příštím roce, což by tuzemský trh s nemovitostmi přece jenom mohlo poněkud zchladit, míní Kovanda. Lidé začali nakupovat jako diví. Dluhy budou splácet ještě jejich vnuci.
