Bony vole, nechceš bony? TUZEX: lesk a bída komunistické výkladní skříně.

Bony, bony vole, nechceš bony? Tak tahle věta tak důvěrně známá z reálného života nám i našim rodičům, už asi generaci narozené po roce 1990 nebude nic říkat. Možná si na ní vzpomenouleda v souvislosti s kultovním filmem „Bony a Klid“ režiséra Víta Olmera z roku 1987, s Romanem Skamene v jeho zřejmě nejslavnější filmové roli.

TUZEX podnik socialistického Československa, jehož prodejny tvořily ostrůvky přepychu a západního životního stylu v tehdejším Československu. Prodejny, kde jste si mohli koupit věci, o nichž jste snili a které jinak nebyly v celém RVHP ke koupi. Džíny „Rifle“, žvýkačky, značkový alkohol a cigarety, kalkulačky, videopřehrávače, ale i naše a západní automobily a další a další výrobky, které jsme znali jenom ze zahraničních filmů a časopisů. A zvláště lákavý byl pro ženy menších velikostí, protože naše oděvní závody začínaly s velikostmi tuším u čísla 40. Ale v TUZEXU se dala koupit i „osmatřicítka“. Vzpomínáte, milé dámy? A to už přece jen za trochu shánění bonů a trochu toho rizika s jejich černým nákupem stálo.

Jak vůbec TUZEX vznikl a proč jej tehdejší komunistické vedení tolerovalo? Po vítězství pracujícího lidu v únoru roku 1948 se komunisté sice navenek a ideologicky „odstřihli“ od kapitalistické minulosti a západního světa, ale realita byla přece jenom trochu jiná. Soudruzi pochopitelně potřebovali západní měnu i pro své hospodářství, a tak sháněli valuty, kde se dalo. Již v roce 1949 byl založen „Darex“, kde bylo možno nakupovat západní zboží za západní měnu. A v roce 1957 pak byl založen známý TUZEX, který fungoval na stejném principu. Nakupovat zde bylo možné buď přímo za mrzký kapitalistický peníz, anebo za tzv. tuzexové poukázky, lidově zvané „bony“. Oficiálně se k nim dostal ten, kdo pracoval dlouhodobě či i krátkodobě a jednorázově v zahraničí. Jeho plat mu byl převáděn ve valutách do Živnobanky na tuzexové konto a šťastný majitel si pak mohl vybírat buď přepočtené Kčs, nebo právě bony.

Protože však takových lidí moc nebylo a nakupovat v TUZEXU, alespoň občas chtěli všichni, vyvinul se velmi záhy obchod s těmito poukázkami za již tenkrát tržním způsobem stanovený kurs, který se na dlouhou dobu ustálil na 5 Kčs za 1 bon. A bony se prodávaly přímo na ulici či v průchodech poblíž tuzexových prodejen. Pražáci jistě vzpomenou. Štěpánská, Lazarská, Dlouhá, Krymská, budovy podniků zahraničního obchodu Motokov, Kovo, Koospol a další místa. Nákup byl sice nezákonný, ale poměrně bezpečný, protože režim tento trh do jisté míry toleroval. Pouze čas od času se soudruzi rozhodli k akci a potom jsme mohli v TV zpravodajství vídat zátahy na prodejce bonů neboli “veksláky“, kterými byli zhusta příslušníci romské komunity. Dlužno říci, že to bylo zřejmě naposledy, kdy byli společností vcelku tolerováni a podle dnešních měřítek se živili vlastně počestným způsobem, tedy obchodováním. Asi nejznámějším vekslákem dodnes zůstává kmotr pražského podsvětí František Mrázek, zavražděný roku 2006.

Ale TUZEX neprodával jenom zboží západní. I někteří naši výrobci do jeho prodejen dodávali své zboží. A tak jste zde mohli zakoupit Pražskou šunku v plechu, Becherovku, nebo i na normálním trhu nedostatkové plzeňské pivo.

A TUZEX nebyl jen československý fenomén. Západní měnu potřebovaly všechny státy tehdejšího sovětského bloku, a tak podobné prodejny byly ve všech okolních socialistických státech. Například Poláci měli Pewex, Maďaři Interturist, v NDR byl Intershop a ušetřen nebyl ani bývalý SSSR, který měl své Berjozky.

Zlatá léta prožíval TUZEX, v osmdesátých letech. V roce 1988 měl roční obrat 250 mil. USD! To už byla hodně slušná částka. Podnik, který obchodoval kapitalistickým způsobem celá dlouhá desetiletí, však nápor skutečného kapitalismu nepřežil. I když dělal, co mohl. Například od července 1992 se dalo v jeho prodejnách nakupovat už zcela legálně za české koruny. Ale nic nepomohlo. V roce 1997 už jeho ztráta činila 120 mil. Kč a valná hromada rozhodla o jeho likvidaci.

A tak skončil fenomén, který nás i naše rodiče doprovázel od padesátých let. A konec to vůbec nebyl slavný.